5.10.2014

5. října 2014 v 21:29 | Andy |  Ze života
Kde začít.. omluvou? Ne to ne.. jsem ten typ, co u ničeho dlouho nevydrží.. Ale pak se k tomu zase vrátí. Neb vám chci říct, že stále žiju. Co začal srpen tak jsem se dostala do jednoho velkýho kola. Pořád jsem přespávala u přítele nebo on u nás. Tudíž moc času na psaní vážně nebylo. Krom toho jsem pořád nevěděla o čem psát. Vždycky jsem chtěla mít úspěšný blog s desetitisícovou návštěvností, co bude každej milovat, navštěvovat a komentovat. Ale jelikož jsem hrozná, tak ho nikdy mít nebudu. Celý to léto tak strašně uteklo. A co teprve září. Srpen se nesl v podobném duchu jako červenec. Skejt, kámoši, chill, venku. Za děštiva doma v posteli s milovaným. Už je to nádherných 7 měsíců, co jsme spolu! 28. srpna jsme jeli do kina 'oslavit' půlrok. A taky se rozloučit s létem. Boží! (Strážci galaxie - doporučuju!). Už jsme si prošli v našem vztahu pár bouřkama a přeháňkama.. ale většinou to bylo z mojí strany. Protože co jsem zpátky na gymplu je to děs a bída. STRES STRES STRES. Další důvod, proč jsem si a blog ani nevzpomněla. Celý dny jsem probrečela, nezvládala jsem se dostat zpátky do těch starých kolejí. A pořád balancuju na kladině a jen tak tak držím rovnováhu, abych nespadla zase dolů.. do těch depresí. A vlastně jo, omluvit se chci. Všem těm, kteří tento blog navštěvovali a čekali článek. Aspoň i ten blbej deníček. Došlo mi před pár dny, že pro vás stojí za to psát :). Proč? No víte, kamarádka začala točit vlogy na YT.. a mě tak napadlo proč. A pak jsem přemýšlela nad blogem.. a došlo mi, že je to vlastně lepší, člově má tu anonymitu. Přeci jen, když tady napíšu o někom, že je to píča. Nikdo nebude vědět, kdo to napsal.
Achjoo, prošvihla jsem dokonce i 1. narozeniny blogu :(. Teď jsem smutná a naštvaná. V celku mě štve, že jsem ty starý články z roku '13 smazala.. docela bych si je ráda přečetla.. nojo, ale nebudeme brečet nad vlastní hloupostí. Nenene.
Koukám tak na ty předsevzetí na letošní rok.. ani ty knížky pořádně nečtu už! Na to už fakt čas nemám. A to příští školní rok maturuji.. a nemám ještě ani seznam četby.. fuj, už zase ten hnusnej pocit, že to prostě nedám.. NENENENE nesmím na to myslet.. mám to zakázaný. Žádný hroucení, žádný slzy, žádný trápení.
Přeci jen tu nějakou omluvu mám - pro favourites. Jestli se tu ještě někdo ukážete a přečte si tohle něco a budete chtít být stále mým friend blogem tak napište do komentářů. Já se pokusím sem něco napsat aspoň takhle v neděli večer.
Jéé, gratulujte mi :P! Měli jsme minulý pátek 1. premiéru nové divadelní hry a já si poprvý fakt zahrála. Vlastní repliky, scény.. však víte ne. Nádhernej pocit stát na jevišti a poslouchat, jak vám diváci tleskají.
Nuže, možná mě políbila múza a já budu zase vážně psát. Tak jako dřív. Ikdyž to asi ne. Ty 2 měsíce mi hodně změnily myšlení a pohled na některé věci. Tak zatím báj, jdu se šprtat

Papa,
Vaše stále živá Andy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama