10.5.2014

10. května 2014 v 21:44 | Andy |  Ze života
sad and bad.
Sedím takhle večer u sebe v pokoji. Přemýšlím a mám blbou náladu. Jsem na pokraji emočního výbuchu. Nevím jestli se mi chce víc brečet nebo řvát. Asi oboje. Jsem naštvaná a smutná... Nechci si to na nikom vylejvat.. proto to píšu sem. V posledních dnech se ani nic zajímavého nedělo. Pondělí jsme s přítelem strávili u nás. Krásný den :). Úterý a středu jsem byla doma, protože nebylo zrovna fajnový počasí (ano, pršelo) a tak jsem se ve středu vygruntovala pokoj. Dalo mi to na 3 hodiny, ale byl to super pocit, když všude bylo uklizeno a vše je na svém místě.
Ve čtvrtek mělo přijít to překvápko. Psala jsem tu o něm. Prostě si přítel a jeho kamarád pro mě a kamarádku domluvili nějaký překvápko. Hmm, čára přes rozpočet. V poledne zpráva: Zlato nic z toho nebude, oni se pohádali. Po chvilce dohadování a získávání informací jsme si řekli, že se spolu sejdeme v parku. Přišla jsem tam, nevěděla jsem co čekat. Miláček tam byl s Anežkou, a tak jsme pokecali. Pak přišlo pár lidí. Dalo se brko, bong... A pak.. najednou přijel R. s K. :). Naštěstí se usmířili. Tak jsme jeli pro věci. Deku, mikiny, deštníky a tak. Chytnul nás 2x slejvák, ještě jsme byli na nádru za kamarádama a pár věcí oběhat a pak, že překvápko. Že pojedeme do starý pískovny, do lomu. Na vyhlídku. Seděli jsme tam a koukali se na krajinu a okolí. Leželi a pospávali a užívali si krásný minuty :). Bylo to krásný.. přijela jsem domů, pobrala učení a běžela do divadla. Jo, pak se ještě zkomplikoval večer. Menší hádka a nedorozumnění.. to se stává. V pátek jsem úplně vyklepaná šla do školy, bála jsem se písemky a všeho a naštěstí to mám už za sebou. Tenhle tejden byl fakt trošku moc. Včera jsme ještě s divadlem jeli udělat derniéru. Po dvou letech hraní.. bude mi to chybět :(...
Ale teď už k dnešku. V podstatě by to byl naprosto normální den, až na to, že jsem se viděla s tátou. Byli jsme v kině. A strávili spolu odpoledne. Po 5 měsících. Všechno je to tak divný a já jsem teď tak zmatená ve svých pocitech. Nevím, co cítím. Je to zvláštní. Byli jsme na Amzing spidermanovi 2. Skvělej film, za mě nejlepší MARVEL movie ever. Konec byl tak překvapivej.. když mu umřela přítelkyně.. člověk si najednou uvědomí jak během chvíle může všechno ztratit. Úplně všechno. A když jsem se potom podívala na tátu.. je to pro mě skoro cizí člověk. Když se s někým, kdo pro vás předtím byl tak blízkej nevídáte.. vztah jde do kytek.. a tohle. Já nevím, nevím co. Jestli brečet nebo řvát. Jestli jsem smutná nebo naštvaná.. chtěla bych tohle všechno změnit. Ale on se k tomu staví bokem... mám sice otce, ale chybí mi táta. Když tak vidím lidi kolem sebe, co si stěžují na svoje rodiče a rodinu.. nevědí co mají a neváží si toho. CO já bych za to dala..

písnička, která mě teď hrozně chytla za srdce.. nevím proč, nevím, ale je pro mě hrozně smutná.. miluju r'n'b a miluju Aliciu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myantisecretdiary myantisecretdiary | 17. května 2014 v 16:33 | Reagovat

mám veľmi veľmi rada tvoj blog. osobne obdivujem tvoj postoj. Občas sa stazujem na rodinu a na to ako to u nás je, lebo.. lebo. ale potom si spomeniem, ze sú tu ľudia ako ty, alebo tí čo nevedia nič o svojej rodine, alebo nijakú nemajú :) Pesnička je super ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama