29.1.2014

29. ledna 2014 v 17:17 | Andy |  Ze života

Zdravím všechny spolupachatele,
dostala jsem zase chuť napsat nějaké bláboly do rubriky 'deníček'. Za poslední měsíc se toho hodně změnilo. Uvědomila jsem, kdo za to stojí a kdo ne. Kdo jsou opravdoví přátelé a co je pro mě v tuto chvíli důležité. Hlavně jsem zjistila, že ten idiot, o kterém jsem psala minulý článek o silvestru je ten největší idiot, a že nemá cenu se kvůli němu trápit. Na druhou stranu mu ale mohu poděkovat za nespočet krásných vzpomínek, dnů a zážitků v posledních 2 letech. Děkuju. Je mi líto, že to mezi námi skončilo tak jak to je. A vím, že bych ti mohla napsat a vše by bylo OK. Nebudu se už ale trápit.

Neodpustím si také svou vlastní sebekritku na téma 'seru na blog'. Je to se mnou složité. ČÍm více vím, že mám hodně času, tím víc na to tady seru. Vím, že bych mohla udělat mnoho věcí a napsat mnoho článků jenom během víkendu.. Ale proč, když místo toho můžu sedět u ZOOMu a koukat na dokumenty. Jenže poté přichází ten pocit provinilosti... Ať narazím na jakýkoliv blog, kde je adminka aktivní, tak jí závidím. Přitom je to vše o přístupu. Dokázala bych to srovnat s mým přístupem ke škole. No radši o tom nebudeme mluvit.

Čekají nás teď pololetní prázdniny a náš okres také jarní. Na jednu stranu jsem ráda, protože si budu moct pořádně vydechnout po těch všech zkouškách a písemkách a nabrat druhý dech. Na tu druhou stranu mě to nehorázně štve, protože další prázdniny, které budeme mít jsou velikonoční. A to znamení asi 2 a půl měsíce školy. Proč?! Další věc, kterou jsme se dozvěděli jsou volitelné předměty a s tím výběr vysoké školy. V tuto chvíli jsem zahleděná do právnické fakulty v Brně. Jsem ovšem zvědavá na jak dlouho. Mám z toho obavy, chce se mi brečet, smát, utéct, zahrabat se, kopat, kousat... Jsem z toho vážně nervózní. Není den, kdy bych si nepoložila otázku, proč je život taková zkurvená svině a hlavně poměry v naší republice. Poslouchám teď óčko a hrajou písničku od Hurts - Wonderful life.. a ta část Never give up, it's such a wonderful life mě zaujala.. znovu by se dalo polemizovat o tom, jaký život je a není. Nejhorší na tom je, že to stejně jen tak nezměníme.

Dobře, když už jsem se dostala k těm jarním prázdninám tak mohu prozradit, že se tady tomu začnu věnovat! A byla bych ráda, kdyby se ke mě někdo přidal (šrámečku) a taky si rozjel blog. Jak ráda vzpomínám na ty svoje tisíce návštěv na starém blogu. Dobře, tak jsem si zase pobrečela a teďka můžu napsat to téma týdne. Ale nejdříve se podívám na Jamie vaří superrychlovky - miluju to :3.
čégo, Andy
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 29. ledna 2014 v 18:28 | Reagovat

Ten pocit provinilosti dobre znam. A na ZOOM kouka tatka, ja se k nemu nekdy pridam. Nejradsi mam Letecke katastrofy.
My mame prazdniny az ten nejpozdejsi tyden. To bude vsude uz jen becka. I kdyz, ona je vsude brecka i ted.
No, podle meho je zivot takovy, jaky si ho udelame. Ale samozdrejme hodne zalezi na okolnostech.

2 Šrámeček Šrámeček | 30. ledna 2014 v 20:17 | Reagovat

Jo takhléé... Ty se mě snažíš motivovat k psaní... :D Je fakt, že by asi bylo fajn dát najevo, že nejsem mrtvá. O.o

Brouku, nevím přesně, o co jde s tím maníkem (neboj, zeptám se. :P) ale každopádně.. Nemáš zapotřebí se trápit kvůli komukoli..:)

S těmi volitelkami.. no povídej mi o tom, pravděpodobnost přijetí na VFU je 15 - 20 %.. A tím, jak se zrušili semináře z konverzace z angliny, tak jsem trochu v háji..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama