Říjen 2013

9.10.2013

9. října 2013 v 20:01 | Andy |  Ze života

Vážení a milí,
Už na to vážně kašlu. Vždycky jsem si snažila nahnat, co největší popularitu a návštěvnost blogu. Seděla jsem hodiny u notebooku a spamovala ostatní blogy. Buď se to tu rozjede nebo ne. Vážně na to už kašlu.
V posledních dnech začínám pomalu a jistě propadat své podzimní depresi. Klasika. Paradoxem je, že sice tohle počasí miluju (deštivo, chladno), ale hrozně mě to deprimuje. Jo, vážně jsem hrozně divná. Ty jo, dneska jsem se při hodině docela zasnila a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych se proslavila skrze blog. Cesta na žurnalistiku by byla otevřená jedna báseň. To mi připomíná můj zásadní problém aneb, co mám kurva po tom gymplu dělat?!!
Dneska jsem se po škole zahraba do postele a stáhla si Miley: The Movement. V angličtině. Rozuměla jsem celkově asi dvoum větám, ale i tak jsem se u toho rozbrečela. Tak hrozně jí miluju. To není možný. A ta fotka je prostě boží, musela jsem ji sem dát. Už jsem napsala o tom slohovku na facebook. A ne, nebudu to sem opakovat, možná jindy.
Do háje, já to óčko tak nesnášim. Jsem sama doma a chci si tu pustit hudbu, ale nebaví mě přepínat písničky na YT - hrozně líná jsem. *PLESK* Ono tam jsou pořád nějaký reklamy. No to mě poser.
Škola? Totálně mě to tam sere, ale co naděláme, že? Nejde ani tak o učení, jde tak nějako o všechno. I ti lidé tam.. už jsem si zvykla, ale nebaví mě to! Hlavně ráno. Vstávání a kdo řekne, že vstává rád, LŽE! (btw. hrajou šrouby a matice, normálně tu písničku nesnášim, ale teď si tu zpívám).
V neposlední řadě se poctivě připravujeme (to, že jsem nebyla už na dvou tréningách je detail) na nadcházející MS ČR v tancování a zítra jednou naše holky na MS ČR malých formací! Všichni držíme palce!

Paráda právě jsem se dozvěděla, že má začít sněžit.
Nechci z tohohle článku dělat nějakou slohovku jenže já si deníček nepíšu. Takže to bude tady. Joooo!! Budeme mít kočku! Po pěti letech jsme se ségrou ukecaly mamku, aby nám to povolila!! Takže za dva týdny, až budou v mých článcích překlepy, víte kdo mi leze po klávesnici. Teď když si zpětně čtu tenhle článek tak zjišťuju, že to vůbec nedává smysl. No stress, nechce se mi to přepisovat.

čauky mňauky.

0.1 - Tygří oko

7. října 2013 v 19:43 | Andy
Ahojda,
musím to tu trošku rozjet tak přidávám jednu ze svý asi nejpovedenějších kreseb. Je to teda už starší kousek a dal mi v celku dost zabrat. Dělala jsem to podle předlohy, kterou jsem našla někde na internetu. Vím, že jsem si na tom dala fakt hrozně moc záležet, kreslila jsem to i zároveň jako ukázku naší profesorce výtvarky - dál bych to nerozebírala :D. Hrozně moc mě baví kreslit a malovat, ale nějako nemám čas v poslední době. Tak váš názor?


6.10.2013

6. října 2013 v 21:17 | Andy |  Ze života
Můj blog, moje pravidla. Občas bych si vážně nafackovala a to nejen za to, že si něco slíbím a pak to nedodržím. Prostě za mnoho věcí. Třeba za to, jak jsem byla, jsem blbá a naivní. Jak jsem mohla tomu DEMENTOVI naletět na všechno, co mi říkal, co mi psal. Jo, minulost člověk nesmaže. Nikdy. Stejně jako ji nemůže změnit. Pořád mě prohání. Každý den musím myslet na ty osudné dny a chvíle, kdy jsem byla s ním. Doufala jsem, že už je to za mnou, ale není. Nikdy nebylo. Myslela jsem si o sobě, že nejsem jedním z těch lidí, co se skrývají před ostatními za tu pomyslnou masku 'je mi fajn, mám se skvěle'. Bohužel, já taky. Aspoň, že tohle jsem si uvědomila, když už nic jiného... Asi bych tuhle rubriku měla přejmenovat na 'zápisky z depresí' nebo tak něco. Mám pocit, že sem budu psát často. Znáte tajemství? Jo? Tak asi víte, že vesmír ovládají vibrace a naše myšlenky a pocity. Je těžký se přetvařovat v těhle věcech...
Ne musím si v tom už udělat pořádek! Jednou pro vždy! Nechci s ním už mluvit, nechci se s ním vidět, nechci ho mít na facebooku v přátelích! NE NE a NE! Nebudu si hrát na nejlepší kamarádku! Jo, jsem rozhodnutá. Vymažu si ho z přátel, jeho číslo, smsky. Konec.
,,Když ti život zavře dveře, otevře ti okno. Tak skoč!'' - Skočím, ale zatím nevím kam.
Všem jsem pro smích. Každý den, celý život. Ve škole, v partě, doma. Nevím, čím to je. Fakt nevím. Ještě že mám tanec, divadlo, knížky a smilers. Bez toho by to bylo vážně těžký. Nenávidím ty každodenná pohledy spolužáků a lidí ve škole.
Jsem jiná a za to se mi smějou. Co je do prdele špatnýho na tom, že medituji? Že mám nos pořád zavrtanej do knížek? Že se snažím psát povidky? Že nejezdím na diskotéky a neopíjim se každý den? Že nehulim? CO JE NA TOM ŠPATNĚ?! CO?!! Vysvětlí mi to někdo? NE! Nenávidím naše město, nenávidím ty lidi tady. Nenávidím to, že když se jdu projít do parku a projdu kolem lavičky tý party 'drsnejch' feťáků, tak na mě čuměj jak na marťana. Chci mít normální život. Nic jinýho. Prosím.