Monogamie

10. ledna 2016 v 12:58 | Andy |  What I think
V posledních dnech se mi v hlavě pomalu a zlehka převaluje myšlenka. Jedna myšlenka, které jsem zatím nedovolila úplně vyplout na povrch. Mám trochu strach.

Uvažuji nad tím, co v dnešní době znamená tak akorát. Kolik je tak akorát ideální počet sexuálních partnerů a jak se společnost staví k holkám, které si uživají známostí na jednu noc? Mám přítele, miluji ho a dokážu si představit, že spolu budeme, že se vezmeme, budeme spolu bydlet, mít děti. Maluju si růžovou budoucnosti s jediným klukem s jakým jsem kdy ve svém životě spala. Je to snad jen opojení prvním vážným vztahem? Nebo je to budoucí realita? To, co tím chci říct je.. Neochudím se o něco? Nepřijdu o něco, když budu celý život jen s jedním? Ještě s vědomím toho, že on přede mnou pí***l snad víc jak 15 holek? (během nějakých 2 let) Nemůžu mu to vyčítat, je to minulost, kterou člověk nikdy nezmění. Přesto ta myšlenka toho, že o něco přijdu.. je tu, někde v hlavě a mám trochu strach. Nedokázala bych ho podvést, NIKDY.

Cesta ke slovům: ,,Budeme spolu chodit?'' byla neuvěřitelně dlouhá. Přesněji řečeno to byla oddysea dlouhá víc jak dva roky. Na jedné straně holka, která doufala, že si jí kluk jejích snů a představ všimne. Na té druhé zadanej kluk, kterej podváděl, psal každý, kterou potkal a byl slušně řečeno ''holkař''. Celý ty dva roky jsou věděla o všech holkách, které mu prošly postelí a sama v ní párkrát málem taky skončila. Byla to dlouha cesta plná tajných schůzek, dvojsmyslných zpráv, vášnivých zakázaných polibků a milionu motýlků v břiše. Když se nad tím teď tak zamýšlím, bylo na tom něco krásného. Ale to vědomí toho, že když přišel z tajný schůzky se mnou, jel hned za tou svojí 'oficiální' tak krásnej nebyl. A číst jeho srdceryvné zprávy po tom, co se s ní pohádal, jak jí miluje atd. bylo fakt skvělý. Celkově musím říct, že byl dost nevyrovnanej. Chodil s jednou, brečel po jiný. Až jednoho dne mi došlo, že vlastně JÁ byla ta, se kterou všechny podváděl.. (dobře, jestě v tom bylo pár jednorázovek a moje bff.) Přesto mě to s němu neuvěřitelně táhlo. Chodila jsem s ním ven a vždycky si říkala, ne dneska nic, žádná pusa ani líbání! a stejně to skončilo tak, že jsme si padli do náruče. Asi si teď říkáte, PROČ jsme spolu nezačali chodit dřív. Upřímně, já čekala jestli dostane rozum. A on prý, až se nebudu chovat jako malá holka a nebudu trapná. Což se musí nechat. Pak přišel den 28.2.2014 a my se za hrozně romantických okolností (já v jeho mikině, ve skejtparku, stála jsem na rampě, nad hlavou nám zářily hvězdy.. políbili jsme se) dali dohromady. Změnil se kvůli mě a vím, že mě nepodvedl a doufám, že nepodvede. Ikdyž je pravda, že s tou bff. jsme si taky zažily svý. Brr, udělal fakt píčoviny (Aneb jak myslí chlapy - napsal jí, že se s ní chce vyspat jen proto, že si myslel, že když mi to napíše nebudu jí věřit a rozhádáme se. Sice jsem jí veřila, ale rozhádaly jsme se tak i tak.)

Abych se vrátila k tomu původnímu. Mám kamarádku. Snaží se navázat vztah a najít lásku, ale nemá moc štěstí. Ten kluk bývá dost často debil. Po měsíci, dvou to skončí a ona hledá dál. Teď si představte holku, která po měsíci vymění kluka. Jak vám bude připadat? Jako holka, která nemá štěstí?.. Ne jako děvka. A holky, které si užívají života a občas si s někým ulítnout na jednu noc jsou špína největší a při tom o ní nikdo nic neví. A pak jsou tu holky, které si šetří svůj věneček až po svatbě nejlíp. Ty jsou pak divný žejo.

Je vážně reálný si v dnešní době vystačit s jedním sexuálním partnerem do konce života? Je fakt, že co se týká našeho vztahu, začala jsem po tom všem být optimistka. Upřímně, na jednu stranu si nedokážu představit, že bych si blíž k tělu pustila někoho jinýho. Ano, měla jsem předtím pár kluků.. ale nic vážnýho. Ale na tu druhou.. vážně se tím o něco nepřipravím? Občas se mi stane, že když potkám nějakýho hezkýho kluka, myslím na to, jak asi líbá. Když se při tom přistihnu, mívám pak takový zvláštní pocit provinilosti, ikdyž vím, že do hlavy mi nikdo nevidí. A vůbec, co monogamie jako taková vlastně znamená? Mít jednoho partnera na celej život nebo to znamená, že toho koho teď máš nesmíš podvést? To by se pak i jako monogamie daly brát ty jednorázovky ne?

Uvidíme co s mým názorem udělá čas. Vím, že jsem šťastná, že svou lásku dávám tomu pravému a on dává svou lásku mě. Víte, mám strach..
 

Nový začátek

9. ledna 2016 v 10:20 | Andy |  What I think
Už nějakou chvíli tu mám otevřenou stránku s novým článkem, ale pořád nevím, jak začít. Začátky jsou vždycky těžké, následují totiž po nějakém konci. A mě hrozně trápí a mrzí, že tento blog umřel. Vlastně ani nevím proč, před několika dny jsem si to tu pročítala a rozhodla jsem se vrátit. Píšu i tak trochu, protože to je mé novoroční předsevzetí, ale také kvůli tomu, že nutně potřebuju místo, kam můžu anonymně vše napsat. Vypsat se ze svých pocitů a myšlenek, postěžovat si, ale také podělit se o své radosti a starosti a pátrat po radách. Chci předávát ostatním své zkušenosti. Posledních pár dnů roku 2015 nebyli zrovna růžový. Málem jsem ztratila někoho na kom mi záleží nejvíc ze všech a ikdyž se teď zdá vše v pořádku, pořád mám v sobě pocit, že něco není tak, jak by mělo a to mě přimělo přemýšlet sama nad sebou. Víte, mnoho lidí si myslí, že vše, co dělá, dělá pro dobro ostatních. Ale opak je pravdou, v dnešní době děláme skoro vše vážně a vážně jen pro sebe. Nevěřila jsem tomu, ale teďka už chápu, jak některá má slova mohla toho úžasnýho chlapa, kterýho mám bolet. Protože ikdyž je to chlap, má city stejně jako já a já ho ne vždy dobře poslouchala. Ano, otevřeli se mi oči a já teď jen a jen doufám, že mi odpustí a dá mi šanci, aby vše bylo tak, jak má. Pokud si někdo tento článek přečte - chci vám říct, že někdy se zastavit, párkrát se nadechnout a počítat do 10 je lepší než miliarda hádek, protože v hádkách se mnohdy řeknou slova, která můžou hrozně ublížit a hádky jsou zabijáci lásky, štěstí, spokojenosti, přátelství...

fireworks, 2016, and new year image

S novým rokem přichází spousta nových výzev a překážek. A letos jich je požehnaně. Za devět sí oslavím svých posledních -náct (19) a přijde maturitní ples, přihlášky na VŠ, maturita, přijímačky, stěhování... několik let se na to připravuji, ale teď, když to přišlo, mám pocit jakobych neuměla nic, jakoby to přišlo náhle a bez varování. Když jsem se poprvé podívala na svůj mobil a uviděla, že je 1.1.2016... chtěla jsem utýct. Daleko. Posunout čas. Zastavit ho. Cokoliv.. jen ne být tady.. dobře, další novoroční předsevzetí je, abych se z toho všeho nesesypala.

Stejně jako pro mě byl těžký začátek tohoto článku, tak stejně nevím, jak se rozloučit a ukončit to. Snad jen, že doufám, že mě múza bude provázet více, jak v minulém roce a prosím sama sebe, abych svá novoroční předsevezetí úspěšně během roku vykonala.
Peace & Love
Andy

13.10.2014

13. října 2014 v 16:40 | Andy |  Ze života
add a caption

Krásný den,
podzim podzim podzim. Mám ho vcelku ráda. Dneska jsem šla od vlaku přes park a baví mě koukat na ty barvy kolem. Minulej týden jsem díky stresu zhubla 3 kila! :D zmizel mi můj špíček na břichu. R.I.P. Přijela jsem domů ze školy a nešel nám internet. Takže jsem se dala opět na hodinovej telefonát na dispečink a ve chvíli, kdy mi ten chlápek začal říkat, jak mám přepojit kabely a tak.. típla jsem mu to, zresetovala roter a už to jde! Potlesk pro Andy :D
Víkend byl jak jinak než boží. Přijela jsem ze školy, vlezla do sprchy, namalovala se, navoněla, sedla na kolo a jela k miláčkovi. Týden jsme se neviděli, byl nemocnej. Takže to víte, největší natěšenost. Přijela jsem k němu a on na mě bafnul, že se mnou jde do divadla. Tak jsem zavolala mamce, že u nás přespíme a obratem na to jsme jeli k nám. Takže první repríza. Dopadlo to skvěle. Byli tam moji spolužáci z gymplu, heh, pecka. Přišli jsme domů někdy v půl dvanáctý a spát jsme šli asi v půl druhý :D. Klasika. Sobotu jsme byli u nás, ve městě a v parku. Pak jsme jeli k němu, přespala jsem tam a v neděli jsme se váleli. Přišla jsem domů už ve dvě odpoledne, udělala jsem si úkoly, dopsala sešity a šla k babičce, popřát jí k svátku. A pak jsem si dala hodinovou vanu :3. Božííí.
Normálně! Včera večer ležím v posteli, po tmě, v pravé ruce mám mobil.. a slyším jak kolem mě bzučí komár. A já ho levou rukou po tmě zabila! :D ha, hotová ninja!
Mám teď hrozně dobrou náladu, ve škole se mi jakžtakž daří a když už ne, tak to neřeším. Je to přeci jenom škola. Užívám si odpoledne a za chvíli razím ven na rybník za miláčkem. Jako za starých časů. Jééjku, co já se tam najezdila. Jak já ho miluju, kocoura. Je to ten nejlepší kluk na světě!
Díky bohu je teď ve škole na chvíli klídek. Když nepočítám učení se na ústní zkoušení. Takže mám v plánu si užít ty poslední pěkný dny (a že u nás je docela pěkně).
No, vcelku ani nemám, co psát. Takže se jdu převlíknout a jdu teda ven.

Andy
 


Fix 0.2

9. října 2014 v 6:44 | Andy |  Art
Krásné ráno všem,
nevím, jak se to stalo, ale stíhám vlak takovým způsobem, že stihnu napsat ještě článek. Jak už jsem psala, mám těchto kreseb hodně a jednu mám rozpracovanou. Bohužel nemám čas na to jí dodělat, což je vcelku na nic. Jsem v hrozným stresu a nějako se z toho nemůžu dostat. Někdo nějaký typy, jak na chvíli zapomenout na život? Přítel marodí, takže se teď nevidíme. Hrozně mi chybí.. Naštěstí je už všechno v pořádku. Ale hrozně moc ho chci vidět. Teď už ke kresbě: další pop art :). Baví mě to, moc a moc a jsem s výsledkem nanejvýš spokojená. Odpoledne asi článek nebude, mám na zítřek moc moc učení (50 stránek -.-).

PS: nechápu, proč jsem se na ten blog vykašlala. Tenhle článek píšu přesně 5 minut.

DAY 4: Co bys chtěla stihnout předtím než zemřeš?

8. října 2014 v 11:13 | Andy |  30 days challenge

DAY 4: CO BYS CHTĚLA STIHNOUT PŘEDTÍM NEŽ ZEMŘEŠ?

Ahoj, mám tu další článek z 30 days challenge. Nevěděla jsem přesně, jak tuto otázku zpracovat a tak jsem se rozhodla napsat to v bodech. Jsem zvědavá jestli se třeba s někým z vás shodnu :).

- vystudovat vysokou školu
- mít vysněnou práci
- vdát se
- mít dům
- založit rodinu
- navštívit Paříž a spát v hotelu s výhledem na Eiffelovku
- koupit si nějakou luxusní drahou kabelku
- jít na operu a balet
- cestovat
- mít práci v zahraničí
- jet na fashion week
- TomorrowLand!!
- prožít celý léto na festivalech
- jet do NY a žít jako normální 'ňůjorčanka' - chodit do central parku, nakupovat na 5th Avenue :3
- osobně se setkat s Miley Cyrus
- mít úspěšný a známý blog
- mít pitbulla
- umět alespoň 5 jazyků
- mít tetování
- LA - Hollywood :)

Je toho samozřejmě hrozně moc, ale na všechno jsem si teď vzpomněla. Nejspíš založím rubriku 'Before I die' a budu sem dávat takový ty luxusní fotky. Ještě se ozvu, papa
Andy

Kam dál